Něco o boxu

Dnes bych rád něco napsal o své srdcové záležitosti a tou je box. Je box opravdu jen zábava  pro rváče, co chtějí machrovat na místní diskotéce před patnáctiletými děvčaty, nebo je to zažitá představa a pravda je trošku jinde? O čem je box? Hloupne se po něm? Nebo naopak box přitahuje hlupáky? Nebo ani jedno? Jak to vlastně je?

Sám jsem měl zatím 15 zápasů. Bilance (10-4-1) 10 vyhraných, 4 prohrané a 1 remíza. Sedm zápasů jsem měl během prvních dvou let, co jsem začal boxovat a ty byly takové všelijaké (půl výher, půl proher, 1 remíza), poté kolem diplomky a navazujícího studia pár let pauzu od zápasení...i když trénovat jsem nikdy nepřestal, na to mě to moc baví :) a k zápasení jsem se vrátil až po přestěhování do Litoměřic, kde jsem narazil na super partu a bezva trenéra a tam jsem se k zápasení vrátil. A to, že dobrý trenér dělá strašně moc, jde vidět na tom, jak se změnila bilance a z dalších 8 zápasů byla jen jedna prohra. Jinak 15 zápasů není nijak strašně moc, když to člověk porovná s olympioniky, kteří mají zápasů stovky, ale dá se říci, že po deseti zápasech už máte nějaké zkušenosti a při losování na ligových zápasech můžete jít téměř s kýmkoliv.

Bojové sporty obecně zažívají u nás v posledních letech hezký boom a téměř každý už má svého oblíbeného bojovníka, ať už je to v boxu, MMA nebo thaiboxu. Díky televizi a youtubu máme možnost dostat se k těm nejzajímavějším zápasům ze světa a mnoho lidí už pochopilo, že to jsou sporty jako jiné a že nejde o to, aby se dva bezmozci seřezali do krve jak při nějaké hospodské bitce, ale že vítězství často předchází poctivá příprava, promakaná taktika a že je potřeba "dát do toho srdíčko", jak s oblibou říkají hokejisté a fotbalisté...neboli nevzdat to hned po prvním větším otřesu a i přes počáteční neúspěchy pokračovat vpřed s vidinou vítězství.

Sám jsem měl to štěstí poznat na trénincích za těch deset let, co boxuji, nespočet skvělých lidí a to od studentů, přes kluky, co se živí rukama, až po doktory, právníky a inženýry...píšu hlavně v mužském rodě, ale sem tam si přijde zaboxovat i nějaká slečna. Vždycky hrozně záleží, jaká se v tom kterém týmu udělá parta a jakou osobnost má trenér. Podle toho si buď s lidmi v klubu sednete a nebo ne a jdete jinam. Já jsem měl štěstí na kluby, kde byli všichni do jednoho hrozně super lidi, dalo se s nimi mluvit o všem možném a po tréninku zajít doplnit jonty do místní hospůdky. Ano, stane se, že přijdete do klubu mezi samé namachrovance nebo frajírky, co si vypráví o tom, jak koho zbili na diskotéce...ale je to spíš výjimka a ve většině klubů to tak není...často tihle lidé ani nebývají pravidelní boxeři a jen jednou dvakrát zajdou na trénink a pak rozdávají moudra. Boxeři, co totiž pravidelně závodí, jsou často pokorní, protože si uvědomují, že není ostuda prohrát a že není žádná čest v tom, když vyhrajete nad někým viditelně slabším. V ringu totiž jdete obvykle proti někomu stejně dobrému a tam máte šanci ukázat, co ve vás je.

Tady je pár věcí, co vám box dá:

Lepší fyzičku - Je jen málo sportů tak všestranných jako bojové sporty. Box zlepší nejen vaší celkovou kondici, ale podílí se ve velké míře na zlepšení všech aspektů, které dělají univerzálního atleta jako jsou síla, rychlost, vytrvalost, koordinace, rozsah pohybů aj. Že je to náročný sport, potvrzuje žebříček ESPN, podle kterého je box nejnáročnější sport na soutěžení. https://www.espn.com/espn/page2/sportSkills  

Zvýšení sebevědomí - Protože co vám zvedne sebevědomí více než vědomí toho, že v případě potřeby dokážete ochránit sebe a své blízké? Nehledě na to, že někteří vyjednavači umí být při jednáních dost tvrdí až takovým způsobem, že se vás snaží zastrašit i fyzicky a narušit vám váš osobní prostor. S bojovým sportem v rukávu víte na čem jste a tenhle trumf jim hravě vyfouknete. 

Naučí vás jít dopředu i přes bolest a nesnáze - Box není snadný a někdy bolí... ale to jsou jen krátkodobé pocity, které přejdou a vy je ani nevnímáte, když máte v mysli vyšší cíl. Tato vlastnost se vám v životě hodí všude. 

Učí disciplínu - Musíte dodržovat váhovku a hubnout, neflákat tréninky, chodit pravidelně běhat... sami sebe případně zvládnete oblbnout a říkat si, jak tvrdě makáte, když si jednou týdně zaběháte... soupeře v ringu ale neoklamete.

Připomíná vám, že jste smrtelní - Jen máloco vás dokáže vyvést z komfortní zóny tak dobře jako zápas. Spousta lidí si o sobě myslí, že jsou nezranitelní, neporazitelní, neomylní ale překvapení! to samé si bude myslet o sobě i váš soupeř...a v ringu se ukáže, že i zdánlivě neporazitelný soupeř má jenom dvě ruce a dvě nohy a jde na něj vyzrát...a o sobě naopak zjistíte, kde máte své limity. V ringu je vždycky šance, že utrpíte zranění, které vás poznamená nadosmrti a je jen na vás, jak se s tímhle pocitem vypořádáte.

Naučí vás překonávat strach - Protože každý boxer před každým zápasem má v sobě smíšené pocity nervozity a strachu. Jen se s tím naučil vyrovnat a nenechat se tím ovládnout. A těsně před zápasem zjistíte, jak všechny vaše každodenní obavy a strachy dostanou nový rozměr a ustoupí do pozadí. A po zápase už ty předchozí strachy nebudou nikdy jako dřív. Proto bych každému, koho to někdy lákalo, doporučil zkusit si aspoň jednou stoupnout do ringu. Tu zkušenost už vám nikdo nevezme.

Dá vám kamarády - Na trénincích poznáte spoustu nových lidí, muže i ženy, starší i mladší, studenty i pracující a nic vás nesblíží tak, jako když si dáte pořádně do těla a po tréninku zajdete na jedno utužovací pivečko nebo limonádu. A potom, když si fandíte navzájem na zápasech a slavíte společně výhry...to vám dá přátele na celý život.

A jak je to vlastně se škodlivostí boxu? Četl jsem několik článků a je prokázáno, že mikrotraumata - drobná poranění, která jsou způsobena otřesy ať už při tréninku, nebo při zápase, se v průběhu let nastřádají a MOHOU ve stáří vést k demenci popř. k rozvoji Alzheimerovy choroby. Mohou ale nemusí....riziko je u boxerů sice vyšší, ale neznamená to, že všichni, kdo boxují, jsou nebo budou hloupí jako repasovaný topinkovač. Je spousta případů profi boxerů, kteří neboxovali nijak slavně, hlava dostávala docela zápřah a při inteligenčních testech je to nijak nepoznamenalo.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že když jsem při škole závodil a chodil na tréninky, kde se 3x týdně spárovalo, po tréninku jsem dorazil na kolej, a na úkoly natož tak učení jsem neměl ani pomyšlení....v hlavě mi bzučelo jak v úlu a o soustředěnosti nemohla být ani řeč.
Ale to je jen krátkodobé a stačí pár dní dát hlavě klid a vše je jako dřív. Nejhůře na tom jsou asi boxeři "ruského typu", kteří jen spárují a po tréninku nebo zápase jdou vyžahnout flašku tvrdého na oslavu. To už se rovná mozkové sebevraždě... protože to, co při zápase načnete, tak to spolehlivě flaškou dorazíte :).
Takže pokud chce člověk dělat bojový sport a zároveň používat hlavu i na něco jiného než vykrývání úderů, je dobré nosit na tréninky helmu, po tréninku a po zápase nějakou dobu nepít alkohol... minimálně ten večer a jednou za čas dát hlavě od sparingů oraz... takhle to aspoň praktikuji já...a zatím snad dobré. Pokračování článku s vyhodnocením metody proběhne za 50 let, tak si na něj počkejte =)

Takže můj závěr je takový, že se z boxu jako takového nutně neblbne, ale pokud si člověk nedává pozor a nesnaží se snížit riziko, tak ta šance se určitě zvyšuje. Ale rozhodně box nepřitahuje hlupáky, protože množství zajímavých i vzdělaných lidí, co jsem na trénincích potkal, tuhle představu určitě vyvrací. Na závěr snad jedině, že o boxu se toho dá hodně přečíst i napsat, skouknout spousty zápasů, ale dokud si to člověk nevyzkouší na vlastní kůži, tak doopravdy nepozná, jak krásný sport to je.