Zvláštní rok 2020

Rok 2020 byl pro mě a určitě celkově pro nás všechny velice zvláštním rokem, kdy jsme byli nuceni...a stále jsme...adaptovat se na nové a nové podmínky a kdy nám vláda i příroda každým dnem diktují, co smíme a co nesmíme (dle mého spíš ta vláda). Jeden lockdown střídá druhý, novinové titulky se smrskly na jediné téma a majitelé restaurací se potkávají s umělci u odpadkových košů, kde spolu svádějí boje o poslední zbytky vyhozených jídel. Stále vnitřně doufám, že tento stav je pouze dočasný, ale to ukáží následující měsíce...doufám že ne roky.

Docela jsem si s tímto článkem dal na čas, i když jsem ho rozepsal už někdy v lednu, ale protože byl laděný v docela negativním duchu po nekonečných uzávěrách, přetrvávající celodenní zimní šedi a nemožnosti nějak rozumně se odreagovat, rozhodl jsem se proto dopsat ho až později. S jarním počasím, sluníčkem a světlem to vše vypadá trochu líp. Tímto bych zároveň tedy rád poděkoval Babišovi, že nám na východě domluvil nejen Sputnik, ale i dřívější východ Slunce a delší dny, všichni víme, že je to jeho zásluha.

Z pracovního hlediska byl pro mě minulý rok velice zajímavý, protože kromě zakreslování současného stavu se ve firmě, ve které už jsem druhým rokem, rozjelo množství interních projektů typu "včera bylo pozdě", čímž má člověk vždy zajištěno, že se určitě nudit nebude. A tak kromě aktualizace a převádění spousty starších P&ID diagramů do Plant 3D jsem také navrhoval protrubkování zásobníku s kolonou a vytápěcím okruhem, renderoval novou výrobnu pro vizualizaci úřadům, vytvářel výrobní výkresy jednoduchých ocelových konstrukcí nebo třeba i kolony, ten ovšem sloužil následně pro poptávku, aj. Celkově tedy pracovně velice zajímavé a rozmanité a měl jsem štěstí, že chemie se nezařadila mezi postižené obory, spíše naopak poptávka vzrostla.

Forma, kterou jsem pracoval, se za přispění pandemie změnila výrazně a místo, abych jezdil každý týden do výroby na pár dní, se začaly zavírat a otevírat hranice rychleji, než se mění barvy na semaforu, takže jsem doma neměl jistotu, že se po víkendu dostanu do práce a po pracovním týdnu domů. Takže z relativně běžného fungování jsem začal jezdit na několikatýdenní turnusy a vždycky, když si vzal virus dovolenou a odjel z hranic pryč, jsem využil skulinky a jel jsem buď domů nebo do práce, podle toho, na které straně jsem zrovna byl. Naštěstí jsou ve firmě relativně pokrokoví a otevření novým věcem... což už dokazuje i fakt, že začali pracovat s mladým inženýrem z východu, kterého předtím viděli pouze přes skype... a vlastně už před koronavirem implementovali do firmy Microsoft Teams, který za mě sice trubky nezaměří, ale jinak dost usnadňuje fungování na dálku, takže se dá fungovat stylem několik týdnů doma - několik týdnů v práci. Pro osobní a rodinný život žádné bájo, ale oproti spoustě méně šťastných jedinců mě to pracovně jinak vůbec nezasáhlo.

Z osobního hlediska to byl jinak dost šedivý rok, kdy téměř každý z nás byl redukován na pracovní jednotku, které je dovoleno chodit do práce, vyspat se domů a nic moc mezitím. Zmínil bych snad jen, že jsem se přestěhoval z Prahy do Plzně, o čemž jsem už přemýšlel déle, dvěma velmi dobrým kamarádům jsem byl na svatbách, za což bych jim chtěl moc poděkovat, protože se obě moc povedly a člověk aspoň vyšel z té šedi běžných covidových dnů...jedna byla v Krušných horách, hezky v přírodě, kousek od mého rodného Litvínova a druhá na Slovinsku, čehož by byla škoda nevyužít, tak jsem si na týden půjčil motorku a hezky si to tam projel a s kamarádem a novomanželi jsme si vyšlápli Triglav. Ke konci roku jsem si ještě užil covid, o kterém bych, nebýt testu, vůbec nevěděl a přečetl jsem několik knížek a poslechl několik audioknížek. Jinak musím říct, že němčina se pracovně docela hodí, protože v češtině téměř žádné oborové knížky nemáme, člověk si může číst normy nebo listovat katalogy trubek a návody čerpadel, víc nic, v angličtině všechno odkazuje na ASME a počítá se v Newtonech na čtvereční palce, a v němčině je sepsáno docela dost inženýrsko-praktických knížek, tak mám aspoň co dělat, dokud se neotevřou sportoviště, protože to mi z těch všech zavřených věcí asi chybí nejvíc...ono rok boxovat si do vzduchu člověku už leze krkem...

Závěrem snad jen všem přeji, ať se zase brzy vrátíme do normálního života, kde se nevinné stisknutí ruky nebude považovat za šíření nakažlivé nemoci, trestat sazbou 8 let natvrdo a flákancem od procházejícího strážníka a kde budeme moci utužit přátelské a obchodní kontakty také trochu jinak než při videokonferenci zamáváním do kamery. Snad si z nabytých zkušeností necháme jen ty dobré věci, protože je vidět, že pracovat na dálku není tak nemožné, jak mi na začátku mé pracovní kariéry ve firmách tvrdili; když se trošku zmírní globalizace, lidé se vrátí k místním komunitám a volný čas budou trávit trochu lokálněji, tak to asi také nebude pro životní prostředí úplně na škodu. A i když sem politické názory moc nechci dávat, jsem rád, že situace odkryla neschopnost dnešní vlády, ve které sedí spousta vysokých úředníků jen za loajalitu, aniž by cokoliv museli umět, a že jí to zlomilo vaz a urychlilo její pád, namísto aby škodila nepozorovaně další roky.

A jak vidím rok 2021? Osobně doufám, že se tenhle rok pomalu vrátíme do normálního fungování a že se všemi těmi opatřeními a bláznovstvím kolem šlo opravdu jen o to, zachránit co nejvíce lidí a ne o nějaké zákulisní hry. Pracovně jsem rád, že jsme si se současným zákazníkem oboustranně sedli, práce je zajímavá a je jí hodně a bude ve stejném duchu celý rok pokračovat. Dětem přeju, aby jim už otevřeli školy, na ně to podle mě dopadlo ze všech nejhůř, protože situace, kdy potřebujete poznávat svět kolem, dělat si kamarády, okoušet první lásky, zjišťovat jak všechno funguje a místo toho vás zavřou déle než rok doma, je opravdu nezáviděníhodná a tenhle ztracený čas už jim nikdo nevrátí. Sobě přeju otevření sportu, protože bojovat proti nemocem, tím, že z lidí uděláme nepohyblivé pracovní stroje, je podle mě hodně krátkozraké řešení a Vám všem přeju hodně zdraví a štěstí v celém roce 2021!